Dobrodružný / Fantasy / Mysteriózní 
Francie / Kanada / USA, 2009, 122 min
Režie: Terry Gilliam

Druhý Kanadský film, který se mi nelíbil. Asi miliontý film, na kterém se podílelo USA a kde byli záporáci Rusáci. Aneb jak Americký Monthy Pithon zklamal…A to že já Monthy Pithona zbožňuju! A musím uznat, že se v tom filmů dalo najít několik náznaků, které mi ho živě připomněly. Ovšem nemůžu říct že by mě film zklamal…. protože jsem od něj příliš nečekala.
Námět byl velice zajímavý. Jeden muž kdysi uzavřel smlouvu s ďáblem. Bude nesmrtelný, ale jeho prvorozené dítě v den svých 16. narozenin propadle ďáblu. No samozřejmě, řešení je na snadě – nemít děti. Ale jak zní název jednoho filmu: Láska je kurva. Samozřejmě, že Parnassus se zamiluje. A nejen to, narodí se mu dcera. A když jí táhne na šesnáctý rok, ďábel si pro ni přijde. Jenže se nechá zlákat k dohodě. Jestli Parnassus dokáže zachránit pět duší, zůstane dcera jemu. A když ne… No to už si domyslete sami.
Nutno dodat, že Parnassus má jistou moc vtáhnout lidi do jejich snů. A právě tam se musí lidé, obklopeni vším, co tajně milují a chtějí, rozhodnout, zda-li se nechají zlákat ďáblem a nebu budou „zachráněni“ Parnasseem.

Podle mě je to naprosto geniální nápad, hříčka se sny, která se dala udělat mnohem lépe. Bylo tam moc příběhů, které mi přišli až příliš rozdílné. Jako by se jim nepovedlo určit to místo, kde se jednotlivé dějové liniie protnou. Místo toho udělali několikaproudovou dálnici, nadjezdy a podjezdy, na kterých se rychle jedoucí auta nemohla nikdy střetnout, ačkoliv se možná zdálky viděla. Zanechalo to ve mě prázdný dojem. Chyběl tomu náboj, něco, co by diváka dokázalo vtáhnout do děje. Moc hezky byly udělány ty „snové“ části. Moc hezký byl Johny Depp. Malá blonďatá kráva mě moc nezaujala. Jedna z mála postav, jejíž charakter mi přišel… nijaký. Doopravdy. Já neptařím mezi lidi, kteří vždycky buou nenávidět ženské postavy, ale na to, jak důležitou měla postava Valentine roli, vypadala spíš jako vedlejší postava.
Je jen škoda, že film, který mohl být dokonalým im memoriam Heathu Ledgerovi, dopadl tak, jak dopadl. Potáceje se mezi sem a realitou, nemohli se rozhodnout, zdali nám dají jedno či druhé. Ať už by nám naservírovali realitu nebo nadýchaný sen, dopadlo by to (podle mě) lépe, než něco mezi tím. Škoda, velká škoda… Stačilo málo.