„Chěla bych pověsti pro děti. „
„A jaké konkrétně?“
*zmatený pohled* „Nějaké. „
„Chěla bych pověsti pro děti. „
„A jaké konkrétně?“
*zmatený pohled* „Nějaké. „
Když lidi umírají, často se poserou.
Svaly jim povolí, jejich duše svobodně odletí pryč a všechno ostatní prostě… vyjde ven.I když publikum zbožňuje umírání, autoři se o tomhle detailu málokdy zmíní. Když náš hrdina vydechne v hrdinčině náručí naposledy, vůbec se nezajímají o tom, že se mu přitom po stehnech rozlévá skvrna, ani o to, jak jí ten smrad vhání slzy do očí, když se k němu sklání, aby ho naposledy políbila.
Titul Znamenitá mrtvola argentinské autorky Augustiny Bazterrici v roce 2017 vyhrál prestižní literární ocenění Clarín, ovšem cena není zárukou toho,
Zase jednou krásná obálka. Je prostě… wow. Klidně bych si ji pověsila na stěnu. Naštěstí narozdíl od jiných případů jsem tady věděla, do čeho jd
Poslední dobou mám štěstí na knihy, které nějakým způsobem tematizují sexuální zneužívání dětí. Nijak se cíleně nevyhledávám, ale když už na nějakou n
Ne vždy se vyplatí dát na anoraci. Amerikána je toho jasným důkazem, protože podle anotace musí čtenář nutně očekávat pravou africkou romantiku. Jenže
Poslední dobou mám štěstí na knihy zabývající se ženstvím, společenským tlakem a asexualitou. Všechny mají jedno společného – jsou od japonských