Rubrika: Mezi knihami (page 1 of 1)

Stalkers in making

Naše knihkupectví v době pandemie funguje jako výdejní okénko e-shopových objednávek, zákazníků je sice podstatně méně, práce ovšem nikoliv, takže nesedíme u dveří a nečekám znuděně na lidi. Nicméně na bráně i ve výloze je telefonní číslo na prodejnu. Děsí mě, kolik lidí není schopno zavolat, nebo třeba nahlas pozdravit, nebo zaťukat na mříž. Oni tam prostě stojí a hledí. Kolikrát se učím vzadu na prodejně, vzhlédnu od skript a tam upřeně hledí zákazník. Stojí úplně tiše, jako by vlastně ani nechtěl, abych si ho všimla. Jako by mě chtěl pouze sledovat, jako zvířátko v ZOO, nebo jako stalker svoji oběť.

Nakonec je dobře, že jsem si koupila měsíčník a večer domů jezdím autobusem.

Vánoční výzdoba

Musím se pochlubit naší Vánoční výzdobou. Obvykle žádnou neděláme, protože máme málo místa a já osobně nesnáším předvánoční čas (moc lidí a moc lidí, co si myslí, že jim knížky vyčarujeme do druhého dne, jako bychom byli nějaká Alza). Každopádně jsme měli chvíli, kdy bylo málo lidí a přepadla nás Vánoční nálada, tak jsme se rozhodli vytvořit improvizované Vánoční stromečky.

Lidé vs. instrukce

Je lockdown, valná většina obchodů je zavřená, naštěstí naše malé milé knihkupectví funguje jako výdejna e-shopových objednávek. Shůry bylo nakázáno, že jakákoliv účtenka musí být dohledatelná mezi e-shopovými objednávkami. A tak jsme volali lidem, kteří u nás měli odložené knihy, že pokud je chtějí, musí si udělat e-shopovou objednávku. No a pak přijde paní, že jsme jí volali, že si může vyzvednout knížku. Neviděla jsem žádnou novou e-shopovku, tak se jí ptám: “A udělala jste si tu objednávku?”

A ona na to: “To snad není třeba, ne?”

Chápu, že se lidem nechce poslouchat vláda, ale když už jsme kvůli nim zůstali v práci, mohli by nás respektovat.

Tak hlavně aby pekla

Není nic lepšího, když do knihkupectví vleze podezřelý synek s maminkou. To většinou bývá výživný zážitek. Třeba když vybírají dárek pro sestru. A synek nemá lepší nápad, než jí koupit kuchařku, aby se naučila péct a pekla mu buchty. A on by je jedl a byl šťastný. Člověk si jen říká, co mu proboha brání, aby si je napekl sám.

Dobrou noc

Podvědomí je mocné. O tom už ani nepochybuju. Proč? Protože si vesele zaskladňuju nové zboží, vejde zákaznice a já na ni vesele zahlaholím: “Dobrou noc!”

Ano, zaskladňovala jsem právě knihu “Čtení na dobrou noc o zvířátkách”.

Prostě podvědomí.

Ženy, které říkají Ne

Práce ve službách je náročná. Dříve nebo později se totiž objeví lidé, jejichž existence vám kousek po kousku zlikvidují poslední zbytky víry v dobro lidství. A někdy vás tak zaskočí, že se ani nemůžete na jakoukoli reakci.

Read more