Co je populární, to je většinou i lákavé, nechala jsem se proto zlákat knihami Františka Kotlety, který patři k úspěšným českým fantasy a sci-fi autorům. Navíc kolegyně v práci četla jeho Válkotvůrce a docela si je pochvalovala. Já jsem sáhla po audioknize, prvním díle série Bratrstvo krve s názvem Hustej nářez. Každopádně se ukázalo, že Kotleta není autor pro mě. Ukázalo se to hned na prvních stranách (resp. minutách) Proč?
Read moreRubrika: Mezi knihami (page 1 of 2)
Naše knihkupectví v době pandemie funguje jako výdejní okénko e-shopových objednávek, zákazníků je sice podstatně méně, práce ovšem nikoliv, takže nesedíme u dveří a nečekám znuděně na lidi. Nicméně na bráně i ve výloze je telefonní číslo na prodejnu. Děsí mě, kolik lidí není schopno zavolat, nebo třeba nahlas pozdravit, nebo zaťukat na mříž. Oni tam prostě stojí a hledí. Kolikrát se učím vzadu na prodejně, vzhlédnu od skript a tam upřeně hledí zákazník. Stojí úplně tiše, jako by vlastně ani nechtěl, abych si ho všimla. Jako by mě chtěl pouze sledovat, jako zvířátko v ZOO, nebo jako stalker svoji oběť.
Nakonec je dobře, že jsem si koupila měsíčník a večer domů jezdím autobusem.
Musím se pochlubit naší Vánoční výzdobou. Obvykle žádnou neděláme, protože máme málo místa a já osobně nesnáším předvánoční čas (moc lidí a moc lidí, co si myslí, že jim knížky vyčarujeme do druhého dne, jako bychom byli nějaká Alza). Každopádně jsme měli chvíli, kdy bylo málo lidí a přepadla nás Vánoční nálada, tak jsme se rozhodli vytvořit improvizované Vánoční stromečky.
Je lockdown, valná většina obchodů je zavřená, naštěstí naše malé milé knihkupectví funguje jako výdejna e-shopových objednávek. Shůry bylo nakázáno, že jakákoliv účtenka musí být dohledatelná mezi e-shopovými objednávkami. A tak jsme volali lidem, kteří u nás měli odložené knihy, že pokud je chtějí, musí si udělat e-shopovou objednávku. No a pak přijde paní, že jsme jí volali, že si může vyzvednout knížku. Neviděla jsem žádnou novou e-shopovku, tak se jí ptám: „A udělala jste si tu objednávku?“
A ona na to: „To snad není třeba, ne?“
Chápu, že se lidem nechce poslouchat vláda, ale když už jsme kvůli nim zůstali v práci, mohli by nás respektovat.
„Chěla bych pověsti pro děti. „
„A jaké konkrétně?“
*zmatený pohled* „Nějaké. „
O tom, jak název muže vyvolat vtipnou situaci, už tady bylo. Ale věděli jste, ze muže mást i grafikou? S kolegyni jsme obě nezávisle na sobě predpokládaly, že mame knihu Kostimraza, že to bude o nějaké čarodějnici, nebo příšeře. Ale faktem je, že jsou to Kosti Mraza, mocný magicky artefakt, po kterém hlavní hrdinka patrá.
Není nic lepšího, když do knihkupectví vleze podezřelý synek s maminkou. To většinou bývá výživný zážitek. Třeba když vybírají dárek pro sestru. A synek nemá lepší nápad, než jí koupit kuchařku, aby se naučila péct a pekla mu buchty. A on by je jedl a byl šťastný. Člověk si jen říká, co mu proboha brání, aby si je napekl sám.
Je to docela věda a někdy je třeba nad názvem intenzivně přemýšlet, aby nedocházelo k tomu, že někdo přijde do knihkupectví a zeptá se: „Máte imaginárního přítele?“
já: budete na to chtít tašku? Zákazník: *příběh jednoho života*
Podvědomí je mocné. O tom už ani nepochybuju. Proč? Protože si vesele zaskladňuju nové zboží, vejde zákaznice a já na ni vesele zahlaholím: „Dobrou noc!“
Ano, zaskladňovala jsem právě knihu „Čtení na dobrou noc o zvířátkách“.
Prostě podvědomí.