Rubrika: Mlácení do klávesnice (page 1 of 1)

Má temná Vanessa

Málokdy se stává, aby autor udělal díru do světa svou prvotinou, ovšem Kate Elizabeth Rusellové se to s románem Má temná Vanessa povedlo. Není divu, autorka získala doktorát z kreativního psaní na University of Kansas a na její práci je to znát, vybrala si totiž velmi těžké téma zneužívání nezletilých, které citlivě a vkusně zpracovala do čtyřsetstránkového románu.

Read more

Mlčící fontány

Ruta Sepetysová je již zavedenou a úspěšnou autorkou historických románu, které se často zabývají ne tak známými příběhy ze současných dějin. U nás jsou k dostání její romány Potřebná křídla, V šedých tónech a Sůl moře. V době, kdy jsou populární romány s tematikou koncentračních táborů nas autorka zcela nečekaně zavede do Španělska 50. let 20. století, do doby tvrdé fašistické diktatury generála Franca.

Read more

Kde zpívají raci

Světová literární událost, tak vznosně se o knize mluví. Autorka Delia Owensová sice není na knižním poli nováčkem, titul Kde zpívají raci je však její prvním románem, do té doby se věnovala odborné literatuře o přírodě a zvířatech.

Read more

Hvězdy na cestě

Karin Krajčo Babinskou znám jenom proto, že je Krajčo. Ovšem nejedná se o někoho bez uměleckých zkušeností. Karin Babinská je vystudovaná režisérka a na kontě má kromě hudebních klipů i dva celovečerní filmy. Jaká je ale jako autorka?

Read more

Půlměsíční město: Rod země a krve

Co vznikne, když necháte spisovatelku příliš dlouho bez sexu? Rod krve a země vznikne. Rozsáhlý román s neodolatelnou obálkou v sobě skrývá mnoho žáru! Od Maasové má druhá kniha. Předtím jsem četla jen Skleněný trůn a to ještě v originále. Ten mě bavil, tak jsem se nenechala odradit ani mnoha stranami Rodu země a krve, ani mým odporem k young adult. A jak to dopadlo?

Read more

Noci běsu

Říká se Nesuď knihu podle obalu, ale tady tomu jinak nešlo. Obálka je, dle mého skromného názoru, krásná. Je také nádherným protikladem k názvu – Noci běsu mají světlou, krémovou obálku naplněnou hororovými motivy. Koho by už nenudily ty streotypní řerné obálky hororů?

Read more

Prokletý rok

Prokletý rok zaujme už svou něžně růžovou obálkou, po které kane krůpěj krve. Symbolika mluví jasně. Nevinnost a něha budou potřísněny krví. A zadní strana slibuje drsný příběh ve stylu Příběhu služebnice pro všechny feministky.

Dostojí však tomu?

Read more

Kdo chytá v síti

Internet je místem svobody, ale také místem nebezpečných nástrah. K traumatizujícímu zážitku stačí velmi málo: Narazit na špatnou osobu. Pokud takové setkání dokáže zamávat s dospělým člověkem, co teprve musí zažívat dítě. Na tuto problematiku poukázal Vít Klusák se svým dokumentem V síti. Jeho manželka, Marika Pecháčková, pak k dokumentu napsala knihu, která se snaží dostat pod kůži právě těm druhým: predátorům.

Kniha Kdo chytá v síti není pouze děsivým poučením pro všechny dospívající, nýbrž také rádcem pro jejich rodiče.

Čtenáři se tak předkládá jakási amatérská sonda do myslí lidí lovící dospívající mládež. Získává aspoň nějakou představu o tom, co je s takovými lidmi špatně, co se odehrává v jejich hlavách. Tyto rozhovory vyvažuje rozhovor se sexuologem, který s takovými lidmi pracuje. Je nastíněno, jaké jsou možnosti léčby a jak obtížná je. Dále je rozhovor s dětskou psycholožkou, která se specializuje na práci s dětmi, které si něčím takovým prošly.

„Myslím, že jsem se nechoval extrémně špatně, i když jsem porušil věci, které bych neměl.“

str. 40

 

Ale nejsou to jen úchyláci a doktoři. Jsou zde také rozhovory s lidmi, kteří se s nějakou formou sexuálního obtěžování setkali, ať už osobně nebo zprostředkovaně, a s jejich rodiči. Zde tkví dle mého další velký přínos knihy – zkušenosti rodičů. Čeho si na svých dětech všímali a jak situaci řešili.

Jednotlivé rozhovory jsou určitě pečlivě vybrané a po obsahové stránce je určitě tak vyvážená, jak jen bylo možné (přece jen asi nikdo nemůže čekat, že každý úchyl v dokumentu bude chtít poskytovat rozhovor, že ano…). Horší už je to s kvalitou samotných rozhovorů. Ačkoliv si dokážu představit, že není možné zůstat nestranný, přesto se o to autorka mohla alespoň pokusit. V některých rozhovorech (především těch s odborníky) se zdá, že se je snaží vmanévrovat k tomu, aby zaujali stejné stanovisko jako ona.

„Predátoři, kteří takhle mladé děti na síti loví, jsou podle všeho stydliví lidé, kteří se bojí vylézt ven, jsou vlastně líní překonat něco nrpříjemného, vystavit se rizikům odmítnutí, čelit dospělým reakcím druhé strany.“

str. 247

Knize nelze odepřít přitažlivé téma (ačkoliv by někdo mohl namítnout, že se veze na vlně popularity dokumentu). je určitě dobrým poučením jak pro děti, tak pro dospělé. A také pro všechny, kterým přijde, že už jsou moc staří.