A Little Life

Problém s obsáhlými knihami pro mě bývá v tom, že téměř vždy začnu nenávidět hlavní postavy. A to je zrovna u této knihy problém.

Hlavní postavou je Jude, úspěšný právní zástupce, který měl těžký život. Vlastně by se dalo říct, že se mu staly úplně všechny tragédie, které se mu stát mohly. Po narození byl odhozen a před smrtí ho zachránili mniši, kteří ho nalezli bůh ví kde (verze se lišily dle vypravěče). V klášteře se mu dostalo vynikajícího vzdělání, ale také fyzického, psychického a sexuálního týrání. Jude nakonec z kláštera uprchne s jedním z mnichů, který mu naslibuje hory doly, ale nakonec ho prodává pedofilům. Tento trend týrání postupuje Judovým dětstvím jako nezadržitelná řeka. Jeho život se sestává ze zlých nebo neschopných lidí. Aby toho nebylo málo, díky nehodě má potíže s chůzí. Jak se Judovo mentální zdraví zhoršuje, graduje i nemoc jeho nohou, až nakonec dojde k amputaci.

Jude je tedy postavou, který trpí jak duševně, tak fyzicky. I přesto lze hlavní postavu nenávidět. Proč?

Trauma porn

Když si do vyhledavače zadáte pojem trauma porn, najdete spoustu výsledků, včetně historie a různých analýz mediálních výstupů. Skoro to vypadá, že nezbývá nic jiného, než se vším pročíst a sesumírovat nějakou vlastní definici pojmu. Naštěstí máme Wikipedii, který dává pojmu aspoň nějaké obrysy.

Myslím, že A Little Life by mohl být jednou z knih použitých jako zářný příklad tohoto pojmu, podobně jako lze použít Jméno růže Umbreta Ecca jako ukázku postmodernismu v literatuře.

V A Little Life totiž vlastně nejde o nic jiného, než o vyobrazení utrpení hlavní postavy. Autorka během mohutných 720 stran knihy/32 hodin audioknihy naráží na spoustu zajímavých otázek o způsobu života, nakládáním s vlastními traumaty, podstaty přátelství a rodiny, ale na žádnou z nich nedává odpověď. A není to záměr, není to pobídka k zamyšlení. Všechny tyto otázky vyplynou z děje, ale je jasné, že o ně autorce nejde, nezajímají ji a nezabývá se jimi.

Smyslem knihy je tedy nechat hlavního hrdinu trpět znovu a znovu a znovu, až do úplného konce.

Je tam vývoj? A mohla bych ho vidět?

Jedním z obrovských problémů knihy pro mě byl věk postav. Kniha sleduje život Juda a jeho přátel od konce vysoké školy až do smrti. Velmi často v knize narazíte na rozhovor, který vypadá, jako by ho vedli dvacetiletí výrostci, abyste vzápětí zjistili, že postavám táhne na čtyřicítku.

Postavy v A Little Life nestárnou. Nevyvíjejí se. Jedná se o loutky vláčené svými traumaty, které neprojdou jediným charakterovým vývojem. Autorka rozhodně měla zkrátit utrpení všech zúčastněných a soustředit se na život mladých dospělých. Takto jsme dostali akorát ploché postavy, které nejsou ničím víc, než souborem pár charakteristik.

With friends like these, who needs enemies?

Je až překvapivé, že se jedná o skupinu přátel. Všichni dělají, co můžou, aby nestoupli Judovi na kuří oko. Mají až absurdní neoblomnou víru v jeho úsudek. Samozřejmě, že Jude je brilantní – mluví několika jazyky, je úspěšný právník, hraje na klavír a umí krásní zpívat. Ale pokud najdete svého kamaráda zmláceného do kulaté krychle svým partnerem, opravdu nezavoláte záchranku a policii? Odvezete ho k druhému kamarádovi – doktorovi, který to samozřejmě také nikam nenahlásí? Protože Jude nechce?

Pokud se váš kamarád pokusil o sebevraždu, opravdu mu na jeho žádost zajistíte revers, protože prostě nechce být v nemocnici? Nepokusíte se ho dotlačit k psychiatrovi, nebo aspoň na nějakou terapii?

Pokud se váš kamarád sebepoškozuje do té míry, že má kůži na většině těla kompletně znetvořenou, opravdu se to pokusíte přijmout jako část jeho osobnosti?

Kolik volání o pomoc musí člověk ignorovat, aby přestal být přítelem?

Hlavní postava je nesnesitelná

Jak jsem zmínila na začátku, u delších knih časti začnu všechny postavy nenávidět. A je trapné číst o někom, kdo si za celý svůj život prožil tolik šílených situací, že by to vystačilo na nanebevzetí, že to dotáhl tak daleko, a přát si, aby to už konečně zabalil a byl konec.

Jude je totiž nesnesitelný. Samozřejmě, že ho čtenář lituje. Ale neprodělal žádný charakterový vývoj. Je stále stejný. A svá traumata neřeší. Tento údajně velice vzdělaný a inteligentní člověk nechce nic řešit, ačkoliv mu traumata a sebepoškozování velice komplikují život.

Jude se utápí v sebelítosti a otevírání starých ran (obrazně i doslovně), zatímco jeho přátelé a adoptivní rodina se před ním doslova plazí v prachu a aktivně se snaží vyhýbat čemukoliv, co by ho mohlo ještě více rozesmutnit. A pokud kamarádi potřebují řešit svoje problém, řeší je pokud možno mimo Juda.

Zazdívání opravdu vážných psychických problémů je největším problémem knihy. Je to něco, co by se nemělo propagovat tak, jako to dělá A Little Life. Jude není reálný a autorka o něm může napsat cokoliv. Pravdou zůstává, že lidé, kteří si prožili i jen část z toho, co Jude, málokdy bývají úspěšní, aniž by byli nuceni se svým problémům postavit.

Závěrem

A Little Life je krásně napsaná kniha. Autorka umí psát o niterných pocitech s krutou upřímností a zároveň s pochopením a empatií. To vše tvoří předpoklad skvělého čtení. Ale mně o myšlénku se jedná! A ta tomu chybí. Je to jen utrpení bez konce, bez řešení, bez naděje, že život může být i lepší.