Amerikána

Ne vždy se vyplatí dát na anoraci. Amerikána je toho jasným důkazem, protože podle anotace musí čtenář nutně očekávat pravou africkou romantiku. Jenže ono tomu tak není.

Já naštěstí anotaci nečetla, na knihu jsem narazila ve čtenářském klubu Read & Ride a rovnou jsem se do ní pustila, aniž bych se nějak obtežovala s koumáním, o čem vlastně je. Někdy je taková slepá výprava to nejlepší, co se dá udělat. Třeba zrovna u Amerikány to platilo stoprocentně. A navíc jsem se do ní pustila v angličtině, protože český e-book není a do knihovny se mi nechtělo.

O čem tedy kniha je? Hlavními hrdiny románu jsou Ifemelu a Obinze, kteří se narodili a vyrůstali v Nigérii. Byli mladí a zamilovaní, ovšem politická situace v jejich domovině jim nepřála, takže Ifemelu odjede studovat do Ameriky, zatímco Obinze zůstává doma, aspoň na čas. Ačkoliv je Obinze zamilovaný do USA, nedostane vízum a nakonec odjede do Velké Británie, odkud je však nakonec deportován zpátky domů.

Velmi doporučuji nečíst knihu jako milostný román. Vztah Ifemelu a Obinze je v románu pouze rámcovým příběhem, mnohem větší pozornost autorka věnuje Ifemeliným zkušenostem z USA a trochu taky Obinzeho zkušenostem z Británie. Kniha se soustředí především na Ifemelu, která v USA nakonec vystuduje vysokou školu a stane se slavnou blogerkou – její blog komentující vztah američanů k rase na sebe strhne spoustu pozornosti a Ifemelu díky tomu žije pohodlným životem.

Pokud si projedete recenze na Goodreads, narazíte na docela velké množství komentářů, kterým vadil poučující tón knihy. Je to možná dáno tím, že Ifemelu neutíká ze své země před strádáním, ale spíše před jakýmsi vzduchoprázdnem. Odjíždí studovat do USA po té, co v její zemi už poněkolikáte stávkují vyučující na vysokých školách a za své studium vyuřování téměř nezažila. Ačkoliv její rodina patří mezi ty chudší, není za hranicí bídy, neutíká před válkou ani perzekucí. Je to sebevědomá mladá žena, která odjíždí, protože nemá jiné možnosti studia. Prostě není poníženým imigrantem, který je nekonečně vděčný, že ho USA zachránily.

Pro mě jako pro Evropana, který se za hranice Evropy nikdy nepodíval, bylo naopak zajímavé sledovat problém rasy v tak silně multikulturní zemi, jako je USA. Ifemelu totiž předtím nikdy nemusela řešit, že je černá. Najednou tu byly věci, které ji měly urážet.

A naopak spousta věcí, které ji přišly přirozené, byly v USA zavrhovány. Například právě vlasy, kterým je v knize věnován velký prostor. Aby si Ifemelu zvýšila šance na zaměstnání, svou přirozeně kudrnatou a hustou hřívu vlasů začne týrat chemikáliemi, aby je narovnala. Může to znít, že je to přitažené za vlasy, ale shodou okolností jsem pár dní po přečtení knihy viděla dokument Odvrácená tvář krásy, ve kterém je tomuto problému věnována celá jedna episoda – tedy přípravkům na kudrnaté vlasy. Ve mně to docela nepříjemně rezonovalo, protože mám tři schlíplé lasy na hlavě a bohatou kštici, trčící do všech stran jsem si vždycky přála.

Mínusem byla romantická linka, která mohla spoustu lidí nalákat. Ale podle mě příběhu dávala pouze rámec a kontrast dvou emigrnatů. Vyvrcholení románku Obinzeho a Ifemelu bylo totiž poměrně zklamáním. A ne jen milostným, ale nějak se nehodilo ani k samotným postavám a jejich charakterům.

Celkově jsem byla uchvácena, knihu jsem zhltla jako malinu. Ne že by měla tak strhující děj, ale témata, která zde byla probírána, mě zajímala a chtěla jsem vědět víc. Romantika navíc není nic pro mě, takže mě románek taky nezklamal. Určite doporučují především lidem, kteří si chtějí spíše rozšířit obzory, než se rozplývat nad tragickými osudy.