Mlčící fontány

Ruta Sepetysová je již zavedenou a úspěšnou autorkou historických románu, které se často zabývají ne tak známými příběhy ze současných dějin. U nás jsou k dostání její romány Potřebná křídla, V šedých tónech a Sůl moře. V době, kdy jsou populární romány s tematikou koncentračních táborů nas autorka zcela nečekaně zavede do Španělska 50. let 20. století, do doby tvrdé fašistické diktatury generála Franca.

Diktatura ve Španělsku trvala až do Francovy smrti v roce 1975, není tedy tolik vzdálená diktatuře, která vládla u nás. Přesto se o ni příliš nemluví (aspoň tedy v rámci mého vzdělání). Román Mlčící fontány je proto blízký a zároveň vzdálený a exotický, a i když je veden jako young adult, rozhodně je vhodný i pro staré adult čtenáře.

Autorka nám vypráví příběh mladého amerického kluka Daniela, který nosi kovbojské boty a na pásku přesku ve tvaru Texasu. Je nadaný a zapálený fotograf, ovšem jeho otec, bohatý ropný magnát, by byl radši, kdyby jeho syn šel v jeho stopách. V době, kdy se Španělsko začne opatrně otvírat světů, odjede celá rodina do Madridu, aby Danielův otec vyjednal obchod svého života. A Daniel si tak před nástupem na univerzitu muze naposled užít fotografování na plný úvazek.

V hotelu se Daniel seznámí s krásnou pokojskou Anou, se kterou si rozumí lépe než s kýmkoliv jiným. Ovšem letní románek se nekoná, ačkoliv by oba chtěli. Brání jim Franco a jeho velmi přísná katolická diktatura. Jejich vzájemné poznávání musí zůstat tajemstvím, žijí ovšem v prostředí, ve kterém je tajemství klíčem k přežití a Daniel tak pomalu skrze Anu poznává hrůzy režimu, se kterým jeho rodina obchoduje.

Závan reality

Aby Mlčící fontány pořádně vtáhly čtenáře do surové reality diktátorství, jsou v knize použity citáty politiků a vyslanců a novinové výstřižky. V knize nejsou žádné vybájené skutečnosti, o to mrazivěji působí kulisy mladé lásky.

A i mladá láska je zobrazena realisticky. Nekonal se totiž žádný srdceryvný boj s osudem, ve kterém dvojice výrostků přelstí všechny své příbuzné i státní aparát. Láska ne vždy historii prekoná. Zde je to dáno i charaktery postav. Nejsou to rebelové jako z akčního filmu. Daniel je sice nadaný fotograf a boxer, ale je i tak trochu ťuňťa. Ana je sice krásná, ale není blbá. Zažila toho dost na to, aby kvůli své rodině příliš nevystrkovala hlavu.

Konec dobrý, všechno dobré?

Kde se to pro mě zvrtlo k horšímu, byl konec knihy, který se odehrává po 18 letech. Oběma hlavním hrdinům uz táhne na 4o, ale při četbě jsem měla neodbytný pocit, že se všichni zasekli ve svých 18 letech. Nehledě na to, že některá rozuzlení se zdála do příběhu naroubovaná násilím, což mě pri čtení docela iritovalo. Chápu, že autorka chtěla nějakou ostrou pointu na konec, ale působilo to jako z jiného světa.

Dalším mínusem je jazyk. Autorčin úsporný a strohý styl psaní si s češtinou úplně nesedí a některé věty působily krkolomně. Je to škoda, protože tyhle zádrhele byly jako písek v zubech. Skříp, skříp.

Rozsudek

Krásný a dojemný romantický příběh, který by se klidně mohl vydávat za knihu podle skutečných událostí. A to já na romantické věci nejsem. Takže klobouk dolů, protože tuhle romanťárnu jsem si užila.

Navic nejde jen o romantiku, ale také o ono postupné poodkrývání tajemství. Nejde o thriller, ale určité napětí se Mlčícím fontánám nedá upřít. Maji v sobě něco, co vás nutí číst, tajemství, která chcete odhalit.