Prsa a vajíčka

Poslední dobou mám štěstí na knihy zabývající se ženstvím, společenským tlakem a asexualitou. Všechny mají jedno společného – jsou od japonských autorek. Není to tak dávno, co jsem se stala velkým fanouškem Sayako Muraty, jejíž knihy Convenience Store Woman a Earthlings jsem přečetla během jedné noci (protože spánek je pro slabé). Prsa a vajíčka taktéž japonské autorky Mieko Kawakami je mnohem méně drastickou, nicméně taktéž zajímavou sondou do problematiky žen ve společnosti.

Román je rozdělen do dvou knih. V první knze hlavní hrdinka Natsuko sleduje problémy své sestry Makiko a její dvanáctileté dcery Midoriko. Midoriko totiž přijede navštívit sestru do Tokia, což je pouze záminkou – ve skutečnosti chce navštívit kliniku estetické chirurgie, protože je již nějakou dobu přímo posedlá myšlenkou na operaci prsou. Její dcera to však nese těžce, přestala s matkou úplně mluvit a komunikuje pouze pomocí zápisníku. Není schopna pochopit matčinu touhu po novém poprsí a ve výsledku si dává za vinu, že je matčino tělo zničeno – to přece s ženou porod a kojení udělá, no ne? Natsuko svou sestru taky nechápe, snaží se ji ale podpořit, jak nejlépe umí. Zároveň se pokouší být oporou i malé Midoriko. Těsně před odjezdem sestry a neteře se situace vyhrocuje, až do Midoriko neunese a konečně na matku promluví.

Měla těch brožur všech možných velikostí a tvarů tolik, že jsem je ani nedokázala spočítat. Odhadem aspoň dvacet nebo třicet. Bylo mi až smutno, když jsem si představila, jakým způsobem to všechno musela shromažďovat.

str. 43

Druhá kniha je podstatně objemnější. Hlavní hrdinou je opět Natsuko, tentokrát o několik let starší. Táhne ji na 40, žije sama a začíná toužit po dítěti. Má však jeden problém – nechce partnera. Nedokáže ho mít, není schopna navázat sexuální vztah. V knize tak vzpomíná na svou první lásku, kluka, kterého tolik milovala, ale během sexu se jí pokaždé chtělo umřít. Nakonec se už nedokázala dále přemáhat a jejich vztah se rozpadl. Kde ale vzít dítě a nekrást? Jako svobodná nemá příliš mnoho možností, musí si najít dárce spermatu, nebo oslovit zahraniční spermobanku. Nic jiného ji japonské zákony neumožňují.

V pořádku, nevadí, když tě nebudu mít

Opravdu

Nevadí mi, když tě nepoznám

Nebudu litovat?

Moje dítě, jiné mež všechny ostatní

Nevadí, když tě nepoznám?

Když vše zůstane takto a tebe nikdy nepoznám?

str. 196

Její pátrání po informacích týkajících se darování spermatu ji přivedou až k Aizawovi. Aizawa je součástí skupiny, která brojí proti anonymnímu dárcovství spermatu, jelikož je sám produktem takového darování. Sám se dlouho a neúspěšně vyrovnává s traumatem, jelikož se pravdu dozvěděl velmi necitlivě od své vlatní babičky několik let po smrti muže, který ho vychoval jako vlastního.

Když jsem ležela nahá na zádech, zdálo se mi, jako by někdo u stropu do všech rohů místnosti roztáčel černé víry. A když se Naruse hýbal, ty podivné víry se postupně zvětšovaly a přibližobaly, až mě úplně pohltily, jako by mi někdo zezadu nasadil na hlavu černý pytel.

str. 206

Natsuko se během svého pátrání po informacích setkává s mnoha různými názory. Některé její rozhodnutí podporují, protože je přece spousta žen, které samy vychovávají dítě. Jiné ji naopak odsuzují, protože to, co chce provést, přece není přirozené. Vše se nakonec vyřeší tak nějak „přirozeně“. Natsuko a Aizawa se navzdory své původní opozici velmi sblíží, Natsuko mu pomůže překonat trauma a Aizawa pomůže splnit Natsuko její touhu po dítěti.

„Myslím, že je ti to jasné, nemůžeš to brát vážně,“ řekla. „To, co Rika vykládala- Ta holka je v něčem strašně nezodpovědná. snaží se jen rozvířit vody, byla úplně na mol.“
„Myslíš to o dítěti?“ zeptala jsem se. „Mně připadalo to, co říkala, dost zásadní.“
„Přestaň si z toho dělat srandu,“ povzdychla si Sengawová povýšeně. „Spoermobanka? Jsi při smyslech? Není to jako z nějaké zastaralé, otřepané sci-fi?“
Cítila jsem, jak mi začínají hořet tváře.
„Je to nechutnost,“ vyštěkla. „Ale jestli si chceš takhle udělat dítě, je to tvoje věc.“

str. 395

Prsa a vajíčka se nezaměřují na téma z dálky, naopak je vše pozorováno z těsné blízkosti Natsuko. Není to román o hledání perfektního sperma, ani o boi s byrokracií. Jedná se o velmi intimní zpověď a neustálé zvažování, jestli by bylo takovéto zplození dítěte správné a jestli by Natsuko vůbec zvládla sama vychovat dítě. Musí se přitom vypořádat nejen s etickou a praktickou stránkou takového rozhodnutí, ale také se stále ještě tradiční společností a jejími názory.

Román tematizuje postavení ženy ve společnosti, zabývá se otázkou mateřství a tím, jak důležitý je otec. Zároveň ukazuje, jak se mohou ženy navzájem podporovat, nebo naopak odrazovat. Jde to krásně vidět na opozici první a druhé knihy. Dlouho jsem si říkala, proč je ta první vůbec zařazena (protože pak je kniha celkově poměrně dlouhá a o to náročnější na čtení), ale nakonec se ukázalo proč. Je v tom právě ta polarita dvou sester – Natusko svou sestru podpoří, i když ji pln nechápe. Makiko svou sestru také nechápe, ale její postoj je zcela opačný a snaží se sestře dítě vymluvit.

Prsa a vajíčka není kniha, která sedne každému. Jak už jsem řekla dříve, jedná se o velmi intimní příběh, ve kterém se na problém nahlíží z různých stran a děj není o překonávání překážek ke splnení snu, nýbrž snaha udělat správné rozhodnutí. Každé setkání a každý rozhovor vrhá na problematiku nové světlo a přitom Natsuko není o nic blíž rozhodnutí.

Mně osobně kniha i její zpracování velmi zaujalo. Od takového tématu ybch čekala spíše kompatní zpracování, podobně jako tomu bylo u Convenience Store Woman a Earthlings. Nicméně je hezké vidět, jak se takové přání může promítnout vetšího úseku něcího života. Navíc je autorčin sty psaní příjemně snivý a přemýšlivý. Doopravdy připomíná styl Murakamiho, který mimochodem knihu velmi vychválil. A já Murakamiho čtu víceméně jen kvůli jeho stylu psaní (jeho obsahy mě většinou míjejí).

Co mě naopak zklamalo byl překlad. Nakladatelství Odeon mám zafiované jako jedno z těch kvalitnějších, ale při čtení Prsou a vajíček na mě některé věty působily vysloveně nečesky, kostrbatě. Jako by tomu chybělo finální učesání a občas mě to rušilo při čtení.