Selekce 1-5

Selekce je veleúspěšná pentalogie americké spisovatelky Kiery Cassové, jejiž díly jsou (v pořadí): Selekce, Elita, První, Dcera a Koruna. Vzhledem k velkým letním vedrům, ve kterých se mi potí i pot, jsem je v práci přelouskala všechny téměř na jeden zátah, takže jako letní čtení je rozhodně můžu doporučit. Musím však taky říct, že přečtění celé série je důkazem o mém skrytém čtecím masochismu.

Selekce začíná poměrně nadějně. Je nám představen dystopický svět, který připomíná kombinaci Příběhu služebnice a Hunger Games. USA je po ničivé válce zničeno a na jeho místě vyrostl nový stát, království Illéa. Toto království je rozděleno do pětatřiceti provincií a jeho obyvatelé žijí v přísném kastovním systému, který je založen na bohatsví rodin před založením státu. Přestoupit do jiné kasty je poměrně obtížné a jejich přílušníci mají pouze omezené možnosti pracovního uplatnění. Zároveň jsou podrobení velmi striktním morálním zásadám, takže žádný sex před stavtbou, nebo bude malér.

K povzvednutí nálady lidu je tradicí, že princ uspořádá Selekci. Každá dívka vhodného věku se může přihlásit a princ si následně vylosuje z každé provincie právě jednu. Dívky tak dostanou šanci získat si princovo srdce a následně se stát královnou Illéi.

Hlavni hrdinka, který se bohužel jmenuje America, je přesně v tom správném věku, přihlísit se do Selekce však nechce – má svou dětskou lásku, souseda Aspena, se kterým se tajně slézá v domečku na stromě. Ráda by si ho vzala, ale je bohužel z nižší kasty než ona (a to jsou oba z těch nižších), takže musí prvně našetřit dostatek financí, aby jim stavbu úřady povolili. Aspen a jeho zakomplexované mužské ego se však nemůže přenést přes fakt, že finance do rodiny přinese žena, a tak se s Americou rozejde. Předtím však Americu podpoří v tom, aby se do Selekce přihlásila (přece jen to přinese rodině značnou finanční podporu).

America je nakonec vylosována a do královského paláce nastupuje se zlomeným srdcem, připravená se nechat vyhodit co nejdříve. K jejímu překvapení však princ Maxon není vůbec takový, jakého si ho představovala. A ačkoliv si oba přislíbí pouze přítelství, moc dlouho jim to nevydrží a začne to mezi nimi jiskřit. Bohužel Selekce je příliš dlouhý proces…

Co svět světem stojí

Podkud se podívám na svět, ve kterém se Selekce odehrává, nemůžu se ubránit smíšeným pocitům. Líbil se mi kastovní systém, dokonce vypadal i promyšleně. Autorka docela hezky popsala i sociální problémy s ním spojené. Ty jako by téměř až reflektovaly stav světa. Chceš si žít lépe? Bude tě to stát hodně pěněz. Jak je ale našetřit, když výdělek sotva stačí na jídlo?

V čem však autorka naprosto plavala, byla historie a politika. Občas jsem proto měla pocit, že všichni členové vlády podstoupili před nástupem do funkce lobotomii. Dvě skupiny teoristů a nikdo neví, o co jim jde? Z toho jedna skupina pravidelně přepadává palác a vždycky akorát udělá bordel a zase zmizí a jediného prince Maxona napadne, že asi něco hledají, což z něho udělá exota. O druhé skupině víme jen to, že je zlá, protože vraždí lidi, a chce převzít moc, aniž by chtěla něco změnit, přesto ji lidé z nějakého důvodu podporují.

Nedostatky při budování světa by šly přehlédnout, kdyby se celá série zaměřovala na romantickou linku, ovšem od druhého dílu začnou hrát poměrně důležitou roli, která všechny nedostatky bolestně vyzdvihuje.

Kdo je nejchytřejší?

America patří mezi typ postav, které neustále někdo označuje za chytré a inteligetní, nicméně její chování tomu moc nenasvědčuje. V prvním déle snad ještě ano, v pozdějších se zdá, že má velmi vážné problémy s vyhodnocováním a rozhodováním. Jako příklad lze uvést událost, kdy členky uzšího výběru měly vypracovat sociální projekt. America se z trucu rozhodne navrhnout zrušení kastovního systému a celý týden na návrh usilovně pracuje. Dokumenty, statistiky, důkazy o školdivosti kast pro ekonomiku země. I tomu nejhloupějšímu musí dojít, že takový návrh bude mít vážné následky. A že ty negativní ohlasy přijdou z vládnoucích vrstev. A především by to mělo dojít někomu, kdo se návrhem zabývý takovou dobu. Inu, America nakonec pláče, že to tak nemyslela a že nechtěla, aby návrh měl za následek rozzuřeného krále.

Není to však ojedinělý incident. America konstantně a velmi často plně vědomě porušuje pravidla, což bych ji neměla za zlé, právě naopak, pokud by to vždy nekončilo jejím skuhráním, že to tak vlastně nechtěla. Ano, Americo, když budeš kopat do policisty, nejspíše tě velmi rychle zpacifikuje. Prostě to nesedí k proklamované inteligenci hlavní hrdinky.

Pokud ovšem chcete vidět, jak dopadne špatná kombinace genetiky, stačí si přečíst poslední dva díly, Dcera a Koruna. Ta je o Eadlyn, budoucí královně, která má svou vlastní Selekci, ovšem naopak – o její ruku se uchází 35 mladíků z celé země. Horší postavu jsem snad ještě neviděla. A opět, neustále je nám připomínáno, jak je princezna prudce inteligentní, není to však nikde vidět. Je to sobecké, sebestředné, rozmazlené stvoření, kterému je jen těžko uvěřitelných osmnáct let, chová se totiž stěží na patnáct.

Romantika, romantika, proč se nás tak mocně týká

Zatímco v prvním díle byla romantická linie naprosto geniální, od druhého dílu se postoj hlavní hrdinky začal dramaticky měnit. Začalo to něžným zpracováním vztahu kamarádi → milenci, od druhého dílu se America stala ve vztahu k Maxonovi velmi pasivní a vlastně zaujala postoj „Dokaž mi, že mě miluješ, a já se pak rozhodnu, jestli tě chci“. A to mi přijde dost… nepěkné.

A hlavně, prosimvás, co sakra viděla na Aspenovi? Když se mu svěřila o svých pochybách, jestli by dokázala být královnou, a zeptala se ho, jestli si myslí, že na to má, odpověděl zcela chladně: „Ne.“ No, já bych ho vzala židlí.

Jsem děj a kdo je víc

Další vadou na kráse série Selekce je očividná podřízenost děje. Děj zde jede přes mrtvoly, především přes mtvoly charakterů postav. Autorka někdy očividně pozměňuje charakter postav tak, aby se zvýšila atraktivita scény. Někdy se z nejmírumilovnější postavy stane agresor a pozornému čtenáři tak nezbyde než říkat si WTF?

Konec dobrý, všechno dobré

Při čtení jsem měla nekolikrát pocit, že si autorka výše zmíněné nedostatky uvědomuji a v díle je skrze komentáře vedlejších postav komentuje. Hodně očividné to bylo především v posledních dvou dílech série, až jsem si říkala, jestli je autorka nenapsala spíše na nátlak čtenářů/vydavatele, než z vlastní niterné potřeby.

Za sebe můžu říct, že první díl byl super, bavil mě i přes všechny drobné nedostatky – v této fázi se jednalo především o slabě vystavěný fikční svět, další díly měly sestupnou kvalitu a ty poslední dva patří spálit. Vůbec is myslím, že pokud by to autorka scucla do jediné, byť rozsáhlejší knihy, udělala by lépe. Velmi se mi líbil vztah mezi Americou a princem Maxonem
(a Aspon patří spálit), ovšem to natahování do tří dílů akorát ukázalo na slabiny série. Přečetla jsem ji celou jen proto, že mě zajímalo, co za blbost se stane příště.