Někdy je třeba vrhnout se i na bestsellery, i když k nim mám jen obtížně překonatelný odpor. Jde o obranný mechanismus, do čtení jdu s tím, že pokud to má takový úspěch, nemůže to být zas tak kvalitní. Většinou totiž bestsellery stojí za starou bačkoru. Většinou….
Tatér z Osvětimi je příběh, který by čtenářem měl otřást samotnými základy jeho duše. Autorka Heather Morrisová si totiž příběh nevymyslela, převypráví nám příběh skutečného přeživšího z Osvětimi, slovenského rodáka Lale Sokolova. A je to příběh – chvíle napětí – ano, příběh o osudové lásce.
Lale v podání paní Morrisové je uhlazený seladon s obrovským Oidipovským komplexem, který je kvůli svému židovskému původu poslán do Osvětimi. Samozřejmě má štěstí, spřátelí se s těmi správnými lidmi a brzy začne požívat výhod, kterému přísluší jako tatérovi – jeho práce spočívá v tetování čísel na ruce nově příchozích. A tam ji taky potká – tu nejkrásnější ženu, jakou kdy viděl, Gitu. Okamžitě podnikne vše, co se dá, aby se s ní mohl setkat, což se mu záhy podaří. A jelikož je Lale také fešák, Gita (o které vlastně celou dobu víme jen to, že je moc krásná) mu bez většího zdráhání podlehne. Lale pak dělá, co může (a je toho hodně), aby Gitě život v lágru ulehčil. Po osvobození se navzájem ztratí, ovšem Lale i tak Gitu opět najde, vezmou se a žijí šťastně až do smrti.
Heather Morrisová je novozélanďanka a do Evropy to má z ruky. Ovšem celý román jsem měla pocit, že si Sokolova sice vyslechla, ale další průzkum neudělala. Koncentrační tábor v jejím podání působí jako velmi striktní letní tábor/internátní škola. Lale po táboře sbírá drahokamy a vesele s nimi obchoduje s dělníky. Na Gitu denně čeká, aby ji mohl doprovodit z práce. Navštěvuje ji. Jejich láska není platonická, normálně spolu spí. Jakože sexuálně. Klobouk dolů, já když přijdu unavená z práce, zvládnu s sebou tak akorát plácnout na gauč, natož pak abych se zmohla na sex. A to mám volný přístup k jídlu.
Vězňové si pomáhají, co to jde. Nikdo nikoho nebonzuje, všichni se dělí o jídlo, které jim Lali sežene. A tak se čtenář dočká i scén, ve kterých Lali krmí Gitu čokoládou.
Román ve mě chtě nechtě vyvolal vzpomínky na školní exkurzi v Osvětimi. Je to místo, které už jen svou architekturou nenechá nikoho na pochybách, že ti, kteří tam byli drženi, nebyli pokládání za lidi. Místo plné úzkosti a bolesti, ze které se krátí dech i po tolika letech. Není to kulisa pro velkou lásku. A rozhodně je nahony vzdálené místu, které v knize popisuje Morrisová, která očividně místo nikdy nenavštívila.
A je to škoda, protože autorčin jednoduchý, až strohý styl psaní by takovéto téma mohl ještě umocnit. Takhle celé vyprávění půsbí neskutečně naivním dojem. Ze silného příběhu v kulisách děsu a smrti se stala pohádka o tom, kterak chlapec ke štěstí přišel.
Proč číst
- Chcete romantický příběh na historickém pozadí
- Podle skutečných událostí
- Nechcou se vám číst dlouhé a složité věty
Proč nečíst
- Ať už se to odehrává, kde chce, rozhodně to není Osvětim
- Zkratkovité a nesympatické postavy
- Láska a koncentrační tábor nejdou úplně dohromady (zasloužilo by citlivější zpracování)
- Zajímáte se o 2. sv. válku
- Byli jste v libovolném koncentračním táboře (na exkurzi)