3.0Overall Score

Znamenitá mrtvola

Titul Znamenitá mrtvola argentinské autorky Augustiny Bazterrici v roce 2017 vyhrál prestižní literární ocenění Clarín, ovšem cena není zárukou toho, že se nám kniha bude líbit, bohužel. ...

  • Znechucení z děje
    2.0
  • Zvracení z postav
    4.0
  • Znudení
    2.0
  • Smutek z nesplněných slibů
    2.0
  • Osypky z jazyka
    5.0
Znamenitá mrtvola

Znamenitá mrtvola

Nakladatel:

Published: July 27, 2022

Format: pevná / vázaná s přebalem

Titul Znamenitá mrtvola argentinské autorky Augustiny Bazterrici v roce 2017 vyhrál prestižní literární ocenění Clarín, ovšem cena není zárukou toho, že se nám kniha bude líbit, bohužel. Například Nobelovou cenou oceněná Slepota se mi taky nelíbila. Nebo prostě nejsem naladěná na španělskou/portugalskou/lantinskoamerickou literarní vlnu.

Znamenitá mrtvola je dystopický román – nekončí v ní sice svět, ale skončí v ní maso. Tedy zvířecí maso. A protože by se lidstvo bez masa asi zbláznilo, začali se chovat, porážet a pojídat lidé.

Hlavní postavou je Marcos Teja, provozní mrazíren, ve kterých dohlíží na dodávky, bourání i zákazníky, aby maso jeho mrazíren bylo znamením nejvyšší kvality. Marcos prožívá těžké chvíle, nepřenesl se plně přes velkou změnu, má otce trpícího stařeckou demencí, přišel o dítě a jeho manželka se zhroutila a žije u matky. Marcos je sám, jen mezi lidmi a lidmi-zvířaty. Dokáže i přes to všechno zůstat člověkem?

Z knihy mám rozporoplné pocity a zkusím to vzít od postřehů negativních až po postřehy pozitivní, protože aspoň něco si zaslouží dobrý konec.

Jazyk

Jazyk je za mě jeden z velkých kamenů úrazu knihy. Nedovoluji si odhadnout, jak text funguje ve španělštině, ale v češtině zvolený styl nefunguje. Vypravěč hlavní postavu neoslovuje jménem, což je naprosto jasný záměr autora, ale já se občas ztrácela v tom, kdo vlastně na koho mluví. Text má tak velmi nejasná a matoucí místa a nemyslím, že by to mělo nějaký funkční význam, ale vedlejší efekt vypravěče v přítomném čase.

Horor?

Znamenitá mrtvola má nálepku horor. Ale tohle prostě horor není, je to dystopie a pokus o společenskou kritiku. Kniha staví na obrazech hnusu, jediné, co je na ni hororového, jsou kulisy – popisy jatek, ale místo zvířat zde figurují lidé. Ale jinak se tam nic hororového neděje.

Rozříznutá těla se posouvají na hácích. U dalšího stolu dělník vyvrhuje hrudní koš. Vytáhne ledviny, játra, rozevře žebra a vyřízne srdce, jícen i plíce.

str. 85

Dystopie všemi směry

Ačkoliv má Znamenitá mrtvola pouze 256 stran, zasloužila by škrty. V žánrech, které se snaží o nějakou alegorii na problémy nebo postoji, se kterými se setkáváme ve svém běžném životě, většinou platí, že čím je text kompaktnější, tím víc vynikne zamýšlená pointa. Čím víc víc odboček tam je, tím víc se text rozplizne do stran a přestane být intenzivní. Tohle se stalo i Znamenité mrtvole.

Ty neustále odbočky ke konspiračním teoriím! Připadaly mi neskutečně vytržené z kontextu. Znamenitá mrtvola není neapínavý příběh o odhalování vládního spiknutí proti obyčejným lidem. Nehledě na to, že si kolikrát protiřečily – virus neexistuje, je to plán vlády, jak snížit a kontrolovat populaci, ale Indie se do projektu zapojí jako jedna z posledních zemí na světě. Pojídání lidského masa odstranilo chudobu, ale po lesích se tam toulají bandy nějakých mrchožroutů [blíže nevysvětleno], kteří se na jakékoliv maso (tj. na každého člověka) vrhají jako feťák na dávku.

Takže autorka obydlila svůj fikční svět naprostou hloupími lidmi, kteří nijak nezpracovávají realitu kolem sebe. Pokud nějaký virus zabíjel lidi, tak přece lidi museli umírat, ne? A aby lidi zběsile vyhubili všechna zvířata, muselo by umírat opravdu hodně lidí.

A z osobního hlediska – jsem sice masožravec, ale kdyby maso nebylo, tak ho nejím, to přece není konec světa. Chápu, že by asi někteří lidi masa vzdat nedokázali a uchýlili by se ke kanibalismu, ale aby lidské maso zcela nahradilo živočišnou výrobu?

Marcos Teja

Marcos Teja je skvělá postava. Je bezcitný – ne krutý, ale prázdný, neschopný pocitů. Tak ho zastihneme na začátku knihy. Sledujeme jeho každodenní život, který je prázdný a osamělý, sledujeme jeho pracovní povinnosti, které ho nenaplňují. Sledujeme, jak se z nešťastného člověka stává zrůda.

Aspoň tak by se to dalo vnímat. Díky tupým a dále nerozvádeným konspiračním teoricíh Marcos občas působí jako hňup. Čtenář ovšem nemá šanci vědět, jestli jeho obviňování druhých, že jen delají, co se jim řekne, má nějaký důvod, nebo je to prostě… hňup.

Na začátku bylo slovo

A to nejlepší nakonec. Tento aspekt knihy mě natolik zaujal, že se mi knihu ani nechce hodnotit špatně, ačkoliv je jí mnoho co vytknout: slovo.

Slova jsou ve Znamenité mrtvole velmi důležitá. Slova v ní kontruují realitu – ta vyřčená i ta nevyřčená.

Pan Urami hovoří, deklamuje, jako by právě početnému publiku odhaloval celou řadu nezměrnách pravd.

str. 19

Lidské části přebírají názvosloví zvířecího masa, není to obyčejné maso, ale je to speciální maso. A speciální maso nemá hlasivky – protože maso by si nemělo konstruovat vlastní realitu, no ne?

„Proč nekřičí?“ ptá se ten vyšší. On mu nechce odpovídat, on chce být někde jinde, ale pořád tam je. „Nemají hlasivky,“ odpoví mu Sergio.

str. 76

A způsob, jakým kdo mluví či nemluví dokonce pěkně vykresluje nejen to, jakým člověkem je mluvčí, ale dokonce si i lze představit, jak vypadá.

Urlet hovoří téměř dokonalou španělštinou. Vyjadřuje se velmi vyumělkovaně. Volí každé slovo, jako by si je neměl odnést vítr, ale jako by se věty dokázaly ve vzduchu proměnit ve sklo a on si je mohl vzít a uložit pod zámek do vitríny, ovšem ne do ledajaké, nýbrž do starožitné secesní skříňky s vitráží ve dvířkách.

str. 161

Slova jsou mocná. Zakryjí, že jíme lidi. Vymluvíme si svět tak, abychom neviděli hrůzy, které si navzájem děláme.

Závěrem

Rozporuplné pocity. Mám pocit, že kniha měla naprosto skvostné části a zároveň naprosto příšerné. Že je tam nastavené zrcadlo společnosti, ale ten odraz se rozplývá v komerci. Že autorka chtěla sdělit příliš hodně, ale některá sdělení nedokončila. Je z toho takový výstavní pudlík, na které se vrhlo batole s nůžkama – je to krásné a zaslouží si to ocenění, ale místy z toho teče krev a chybí chomáče chlupů.

Proč číst

  • Zajímavý nápad
  • K zamyšlení
  • Drsné zpracování
  • Čtivé a krátké

Proč nečíst

  • Brutální scény
  • Pojídání lidí a sexuální násilí
  • Nedotažené myšlenky
  • Nesympatická hlavní postava