Co je populární, to je většinou i lákavé, nechala jsem se proto zlákat knihami Františka Kotlety, který patři k úspěšným českým fantasy a sci-fi autorům. Navíc kolegyně v práci četla jeho Válkotvůrce a docela si je pochvalovala. Já jsem sáhla po audioknize, prvním díle série Bratrstvo krve s názvem Hustej nářez. Každopádně se ukázalo, že Kotleta není autor pro mě. Ukázalo se to hned na prvních stranách (resp. minutách) Proč?
Read moreArchivy (page 2 of 4)
Naše knihkupectví v době pandemie funguje jako výdejní okénko e-shopových objednávek, zákazníků je sice podstatně méně, práce ovšem nikoliv, takže nesedíme u dveří a nečekám znuděně na lidi. Nicméně na bráně i ve výloze je telefonní číslo na prodejnu. Děsí mě, kolik lidí není schopno zavolat, nebo třeba nahlas pozdravit, nebo zaťukat na mříž. Oni tam prostě stojí a hledí. Kolikrát se učím vzadu na prodejně, vzhlédnu od skript a tam upřeně hledí zákazník. Stojí úplně tiše, jako by vlastně ani nechtěl, abych si ho všimla. Jako by mě chtěl pouze sledovat, jako zvířátko v ZOO, nebo jako stalker svoji oběť.
Nakonec je dobře, že jsem si koupila měsíčník a večer domů jezdím autobusem.
Musím se pochlubit naší Vánoční výzdobou. Obvykle žádnou neděláme, protože máme málo místa a já osobně nesnáším předvánoční čas (moc lidí a moc lidí, co si myslí, že jim knížky vyčarujeme do druhého dne, jako bychom byli nějaká Alza). Každopádně jsme měli chvíli, kdy bylo málo lidí a přepadla nás Vánoční nálada, tak jsme se rozhodli vytvořit improvizované Vánoční stromečky.
Málokdy se stává, aby autor udělal díru do světa svou prvotinou, ovšem Kate Elizabeth Rusellové se to s románem Má temná Vanessa povedlo. Není divu, autorka získala doktorát z kreativního psaní na University of Kansas a na její práci je to znát, vybrala si totiž velmi těžké téma zneužívání nezletilých, které citlivě a vkusně zpracovala do čtyřsetstránkového románu.
Život s fretkou je veselý. Naše Minďáto si dělá tukové zásoby na zimu, takže se pokaždé pořádně nacpe. Ovšem taky ma tendenci dát se na zběsilý útěk pokaždé, když někdo vejde do místnosti. No a když si dá takový sprint po pořádné večeři u plné misky, končívá to pozvracenou podlahou.
Ruta Sepetysová je již zavedenou a úspěšnou autorkou historických románu, které se často zabývají ne tak známými příběhy ze současných dějin. U nás jsou k dostání její romány Potřebná křídla, V šedých tónech a Sůl moře. V době, kdy jsou populární romány s tematikou koncentračních táborů nas autorka zcela nečekaně zavede do Španělska 50. let 20. století, do doby tvrdé fašistické diktatury generála Franca.
Světová literární událost, tak vznosně se o knize mluví. Autorka Delia Owensová sice není na knižním poli nováčkem, titul Kde zpívají raci je však její prvním románem, do té doby se věnovala odborné literatuře o přírodě a zvířatech.
Karin Krajčo Babinskou znám jenom proto, že je Krajčo. Ovšem nejedná se o někoho bez uměleckých zkušeností. Karin Babinská je vystudovaná režisérka a na kontě má kromě hudebních klipů i dva celovečerní filmy. Jaká je ale jako autorka?
Protože mě v práci nečekají žádné návaly a můžu klidně přijít do práce a vypadat jako mokré grilované rajče, rozhodla jsem se, že budu místo chůze běhat. Mám předchozí zkušenost, že když v devět zavíráme, na cestě domů potkám akorát pár venčící psa. Ten stejný pár. Pokaždé. Výjimečně potkám ještě jinou živou duši. Mrtvé duše naštěstí nepotkávám.
A tak jsem se obalila příliš přiléhavým sportovním oblečením (kolem pasu si uvázala mikinu na převůečení) a vyběhla do práce. Horší to ale bylo cestou domů. Z nějakéh důvodu si všichni z okolního rozlehlého sídliště řekli, že 21:15 je ideální čas na procházku. A to přece nejde, běžet v podstatě krokem a funět u toho jak první prototyp lokomotivy, zároveň kolem sebe stříkat pot a fialovět v obličeji. A tak mám smůlu. Budu navždy malý tukoň.
Je lockdown, valná většina obchodů je zavřená, naštěstí naše malé milé knihkupectví funguje jako výdejna e-shopových objednávek. Shůry bylo nakázáno, že jakákoliv účtenka musí být dohledatelná mezi e-shopovými objednávkami. A tak jsme volali lidem, kteří u nás měli odložené knihy, že pokud je chtějí, musí si udělat e-shopovou objednávku. No a pak přijde paní, že jsme jí volali, že si může vyzvednout knížku. Neviděla jsem žádnou novou e-shopovku, tak se jí ptám: „A udělala jste si tu objednávku?“
A ona na to: „To snad není třeba, ne?“
Chápu, že se lidem nechce poslouchat vláda, ale když už jsme kvůli nim zůstali v práci, mohli by nás respektovat.
