Proč nejíst před sportovním výkonem

Život s fretkou je veselý. Naše Minďáto si dělá tukové zásoby na zimu, takže se pokaždé pořádně nacpe. Ovšem taky ma tendenci dát se na zběsilý útěk pokaždé, když někdo vejde do místnosti. No a když si dá takový sprint po pořádné večeři u plné misky, končívá to pozvracenou podlahou.

Mlčící fontány

Ruta Sepetysová je již zavedenou a úspěšnou autorkou historických románu, které se často zabývají ne tak známými příběhy ze současných dějin. U nás jsou k dostání její romány Potřebná křídla, V šedých tónech a Sůl moře. V době, kdy jsou populární romány s tematikou koncentračních táborů nas autorka zcela nečekaně zavede do Španělska 50. let 20. století, do doby tvrdé fašistické diktatury generála Franca.

Read more

Kde zpívají raci

Světová literární událost, tak vznosně se o knize mluví. Autorka Delia Owensová sice není na knižním poli nováčkem, titul Kde zpívají raci je však její prvním románem, do té doby se věnovala odborné literatuře o přírodě a zvířatech.

Read more

Hvězdy na cestě

Karin Krajčo Babinskou znám jenom proto, že je Krajčo. Ovšem nejedná se o někoho bez uměleckých zkušeností. Karin Babinská je vystudovaná režisérka a na kontě má kromě hudebních klipů i dva celovečerní filmy. Jaká je ale jako autorka?

Read more

Tukoň na cestách

Protože mě v práci nečekají žádné návaly a můžu klidně přijít do práce a vypadat jako mokré grilované rajče, rozhodla jsem se, že budu místo chůze běhat. Mám předchozí zkušenost, že když v devět zavíráme, na cestě domů potkám akorát pár venčící psa. Ten stejný pár. Pokaždé. Výjimečně potkám ještě jinou živou duši. Mrtvé duše naštěstí nepotkávám.

A tak jsem se obalila příliš přiléhavým sportovním oblečením (kolem pasu si uvázala mikinu na převůečení) a vyběhla do práce. Horší to ale bylo cestou domů. Z nějakéh důvodu si všichni z okolního rozlehlého sídliště řekli, že 21:15 je ideální čas na procházku. A to přece nejde, běžet v podstatě krokem a funět u toho jak první prototyp lokomotivy, zároveň kolem sebe stříkat pot a fialovět v obličeji. A tak mám smůlu. Budu navždy malý tukoň.

Lidé vs. instrukce

Je lockdown, valná většina obchodů je zavřená, naštěstí naše malé milé knihkupectví funguje jako výdejna e-shopových objednávek. Shůry bylo nakázáno, že jakákoliv účtenka musí být dohledatelná mezi e-shopovými objednávkami. A tak jsme volali lidem, kteří u nás měli odložené knihy, že pokud je chtějí, musí si udělat e-shopovou objednávku. No a pak přijde paní, že jsme jí volali, že si může vyzvednout knížku. Neviděla jsem žádnou novou e-shopovku, tak se jí ptám: “A udělala jste si tu objednávku?”

A ona na to: “To snad není třeba, ne?”

Chápu, že se lidem nechce poslouchat vláda, ale když už jsme kvůli nim zůstali v práci, mohli by nás respektovat.

Říkejte mi Máslo

Koupila jsem domů dvě krásná nová povlečení z mikroplyše. Jedno z béžové kočikami, druhé tmavě modré se sobíky. Když mi konečně přišel kód k vyzvednutí do Balíkovny, rozhodla jsem se, že tam zajdu hned z práce. To se ale ukázalo jako chyba. Nečekala jsem, že to bude velká a těžká krabice. Venku navíc vydatně pršelo a já neměla prostředky, jak nést deštník i krabici najednou. Takže jsem zmohlá a na pokraji sil dotáhla krabici domů. Na druhý den jsem měla problém pohnout rukama. Je to jasné znamení, že bych měla začít posilovat…

Půlměsíční město: Rod země a krve

Co vznikne, když necháte spisovatelku příliš dlouho bez sexu? Rod krve a země vznikne. Rozsáhlý román s neodolatelnou obálkou v sobě skrývá mnoho žáru! Od Maasové má druhá kniha. Předtím jsem četla jen Skleněný trůn a to ještě v originále. Ten mě bavil, tak jsem se nenechala odradit ani mnoha stranami Rodu země a krve, ani mým odporem k young adult. A jak to dopadlo?

Read more